Hezký den všem pravidelným divákům našich pořadů, pořadů České bankovní asociace. Vítejte v nadcházejícím létě a je tedy čas na to, abychom dali další praktické cestovní tipy České bankovní asociace pro cestování. Na to tady máme našeho pravidelného hosta Tomáše Hládka. Dobrý den.

Dobrý den i vám.

Tomáš Hládek je expert České bankovní asociace na bankovní styk, měny a podobné věci, a proto spolu často před létem hovoříme právě na téma cestování. Už jsme se dostali do té chvíle, kdy můžeme divákům našich pořadů říct: „V létě cestujte bez hotovosti, protože už je to úplně v pohodě.“?

Skoro by se to tak dalo říct, ale velmi záleží na tom, kam chcete cestovat. Protože ano, pohybujeme-li se po Evropě, a nemluvím jenom o Evropské unii, ale pohybujeme-li se po Evropě, minimálně její střední a západní části, pak určitě bezhotovostně můžeme platit. Na druhou stranu, vydáme-li se do více exotických krajin, a tady mluvím zejména třeba o afrických zemích, tak můžeme narazit na to, že zejména mimo velká centra můžete být závislí více na hotovosti jako takové.

Jsou nějaké země, kde se skutečně už dá, nic není stoprocentní, ale spolehnout na to, že tam skutečně není nutné vozit hotovost?

V Evropě jsou to zejména severské státy, kde vlastně se říká z nějakých statistik, že méně než deset procent plateb se i těch, které platí tamní obyvatelé, se uskutečňuje v hotovosti. Jinak naprostá většina i těch nejmenších plateb se platí bezhotovostně a není s tím žádný problém.

Na co si dávat při cestování pozor při platbě právě bez hotovosti?

V Evropě narážíme docela často na to, že se nás při platbě obchodník zeptá, jestli chceme použít náš účet v českých korunách. Lépe řečeno, jestli chceme použít platbu rovnou denominovanou v českých korunách anebo platbu denominovanou v dané zemi používanou měnou, tedy zejména jde-li o euro.

Pardon, to bychom možná divákům mohli vysvětlit, protože teď se dostáváme právě na termín DCC, což je to, o čem vy vlastně hovoříte. A teď možná tedy pojďme do té praktické stránky. Ty praktické stránky jsou, je dána tím, že v případě, že se rozhodneme, že budeme používat tedy korunovou platbu, nevíme, kdo provede a za jakých podmínek přesně onen přepočet třeba z eura do korun, aby tedy do naší banky už přišel pokyn platba v korunách. Na rozdíl od té situace, kdy není tato konverze použita a zaplatíme v eurech a v tu chvíli do naší banky přijde platba v eurech, kterou naše banka podle jejího kurzu přepočte do korun. Kdy víme, že tedy je použit ten jeden a jediný kurz, a ne žádné na cestě, a ještě spojený třeba s poplatky. Je tedy lepší využít kterou variantu, abychom jasně dali ten tip?

Platbu v domácí měně té dané země.

Když už tedy se rozhodnu, že nebo narazím na tu situaci, není možné platit někde kartou, zmrzlina, cokoliv. Musím se dostat k hotovosti, kterou s sebou třeba momentálně nemám. Bankomaty. To je věc, která je rozšířená, ale je to bezpečné?

Bezpečné to je. Vybereme-li si zase moje doporučení, bankomat, který provozuje banka, nikoliv nějaká nebankovní společnost. V mnoha zemích se s tím můžeme setkat. Čili ano, je to bezpečné. Zase za použití tedy zdravého rozumu a opatrnosti. Tedy to, že se vám nikdo nekouká přes rameno, jaké zadáváte údaje a podobně, protože plno těch bankomatů je samozřejmě svázáno s PINem a zadáváním PINu. Takže základní bezpečnost. A znovu opakuji, určitě banko-bankomat provozovaný bankou, protože pak se dostanete tedy do sítě zase bankovních operací a jednoznačnost poplatků, které jsou s tím spojeny. A tady zase pozor. To bychom si měli zjistit, než do dané země jedeme, jestli můžeme použít třeba bankomat banky, která třeba působí i na našem trhu a v tu chvíli můžou ty poplatky být nulové nebo minimální, protože velmi často výběr v zahraničí je spojen s nějakým poplatkem.

Další možností, jak se dostat k hotovosti, je směna. Je to lepší předtím, než odjedu? Anebo se dá směnit a je to bezpečné směnit i přímo na místě a za jakých podmínek?

Doporučoval bych zejména tam, kde, tedy když jsme mluvili o eurových zemích, určitě provést tu směnu u nás doma v České republice, protože sice je koruna volně směnitelnou měnou, ale řekněme, není to číslo jedna mezi těmi měnami, které by směnárníci či banky v zahraničí vítali s otevřenou náručí. Čili jejich kurzovní lístek je méně příznivý než kurzovní lístek místní. Dostaneme-li už se do té situace, že tedy chceme vyměňovat například jednu z takovýchto obecných měn, jako je euro či dolar, dostáváme-li se do zemí mimo eurozónu, pak bych doporučil mít s sebou nějakou bankovku těchto, které bych si vyměnil doma a zase doporučil bych vždycky navštívit banku či oficiální směnárnu. Určitě bych se vyhnul nějaké směně na ulici, protože to velmi často bývá spojeno s nějakým nebezpečím podvodu.

Česká národní banka vydává svůj kurzovní lístek každý den. Mohou se měnit tedy ty kurzy. nabízíme našim divákům momentálně kurzovní lístek, který byl platný k prvnímu červnu. Ten už teď může zase vypadat jinak. Kdy je vlastně nejlepší si měnit peníze?

To je složitá otázka, protože jak jste přesně říkal, ty kurzy se vyvíjejí a závisí to na mnoha a mnoha věcech. Čili nějaká předpověď, jak se ta či ona situace bude vyvíjet, jestli se zdraží ropa, zlevní benzín či obráceně. To je velmi složité zrovna dnes za geopolitické situace, což je takový pěkný výraz moderní, tak dneska odhadovat je víc než opravdu složité.

Takže, je to věc, na kterou se nás diváci prostě ptají. Proto se ptám i vás. Zeptám se ale ještě na jinou věc. To, že po celém světě jsou různé bankovky, různé mince, to je logické. Dá se někde seznámit s tím, jak vlastně ty mince a bankovky vypadají? A je to vůbec důležité při cestování?

Jednoznačně. Moje odpověď na obě vaše otázky je kladná. V tom smyslu najít se to dá a vždycky centrální banka té dané země na svých stránkách má vyobrazeny jak bankovky, tak mince a popis jejich základních prvků. Tak je to důležité i z toho důvodu právě abychom v té dané zemi nenarazili na problém, že nám někdo vrátí něco neplatného, protože i, i tam se stává, že tedy určité typy nominálů jsou, jsou již staženy a v běžném obchodním styku není možné je použít, ale třeba v centrální bance vyměnit je ještě možné je. Ale toto všechno se dá najít, jako to mohou cizinci najít na stránkách České národní banky. To vše se dá najít na webech tamních centrálních bank.

My jsme udělali takové balíčky doporučení, shrnutí, co dělat před cestou, na cestách a po návratu. Před cestou já jsem vybral takové tři základní body. Výši limitu, uložit si číslo na blokaci karty a směnit si hotovost v bance. Dokázal byste nebo je ještě nutné tohle rozšiřovat nebo rozvést nějak tyhle tři body?

Ta základní informace je v pořádku. Zejména bych vypíchnul to, kde se dá zablokovat karta. Často je to nějaké call centrum, takže číslo telefonní, které jste zmiňoval, nebo mnohé banky přes internetové bankovnictví toto umožňují také. Čili i se podívat, kde taková informace leží. Protože když zjistíte, že vlastně se vám přihodilo něco nekalého a že tedy se někdo třeba pokouší nějakým způsobem využít toho, že jste na cestách a třeba méně pozorný, tak rychlá reakce informující banku, že něco se děje, je velmi na místě, protože i podle evropské legislativy od okamžiku, kdy vy nahlásíte, že nemáte svoji kartu pod kontrolou, tak veškeré transakce nebo škody, které by mohly vzniknout, jdou za tou bankou. Ona má tu povinnost, aby v celosvětové síti takovou kartu zablokovala a zabránila tomu, aby byla kdekoliv použita, byť bez přítomnosti té fyzické karty a podobně.

Druhým balíčkem pro naše diváky nachystaným je tedy na cestách. Jsou to bankomaty. To už jsme částečně probírali. Neztrácet kartu z dohledu. To je také věc, která už zazněla. Konverze. A potom je tam třeba bod, který je hodně zajímavý. Udržovat kartu a hotovost odděleně. Skutečně jsme i v dnešní době v takových primitivních věcech, ale asi nutných.

Dost často dneska už vlastně něco takového děláme, protože nevím, kdy jste fyzicky vy naposledy použil svoji kartu. V mém případě už je to nějaká doba, protože vlastně ty karty máme nahrány, tokenizovány v našem nějakém mobilním zařízení, třeba telefonu, prstýnku. Různé náramky existují a podobně, takže fyzicky často tu kartu máme prostě někde jinde, třeba i nechanou v hotelu, protože ji nepotřebujeme v tu chvíli nosit s sebou, kdežto tu hotovost nějakým způsobem máme v peněžence. Je otázkou, jestli jako ta karta patří spíše k dokladům než do té peněženky, kde jsme ji často mívali v minulosti, protože jsme tu peněženku vytahovali, když jsme potřebovali platit. to už se velmi často neděje.

I když je to překvapivé, cestování nekončí cestováním. Potom máme tedy ještě tip po návratu. Zkontrolovat výpis a účtenky, hlásit jakékoliv nesrovnalosti bance nebo pojišťovně. To není úplně hezké zakončení dovolené.

To není, ale lze tomu předejít i tím způsobem, jaké informace si nastavíte, že vám banka má běžně dávat i při jakémkoliv třeba pohybu na vašem účtu. Takže vy vlastně zaplatíte a vzápětí se vám objeví, že jste zaplatil, ale také by se vám to objevilo, kdyby se pokusil zaplatit někdo jiný z vašeho účtu. Čili ta kontrola je možná průběžně, ale ta celková kontrola po návratu bych řekl, že je také na místě. Ale měli bychom to vlastně dělat i standardně, když jsme doma. Čím dříve upozorníme banku na to, že se děje něco, co jsme pravděpodobně nedělali my sami, tím lépe, protože i ta banka má možnost něco dříve řešit. Čím větší odstup, tím větší problém.

Nějaký univerzální, jednoduchý, všeobjímající tip pro naše diváky na cestování.

Při platbách být opatrný. Jsme na dovolené, tak možná více relaxujeme a jsme takoví víc, anglicky by se řeklo free. Ale i tak bychom prostě při platbách a tom, jak se chováme na trhu, míním při platbách obecně, bychom tomu měli věnovat pozornost a být opatrní tak, jako jsme běžně při platbách v domácím prostředí.

Pane Hládku, díky za vaše pravidelné a odborné rady. Hezké prázdniny, pokud možno.

Děkuji.

Hezké prázdniny i vám. Hezké léto, hlavně bezpečně.

Hládek: pozor na konverzi měny při platbách v zahraničí