Hezký den všem pravidelným divákům našeho pořadu Hlavní ekonomika České bankovní asociace s hlavním ekonomem České bankovní asociace Jaromírem Šindelem. Jaromíre, ahoj.

Ahoj Petře.

On ten dnešní díl bude ze začátku vypadat možná trošku demotivačně, protože my se vrátíme k číslům, která vyjadřují závěr loňského roku. A ono, přiznejme si upřímně, řada věcí od té doby vzhledem ke globálním tlakům je trošku jinak. Takže možná pojďme si říct, jak to vypadalo v tom závěru loňského roku, tedy v tom čtvrtém čtvrtletí s ekonomikou, abychom věděli, od čeho se odrážíme.

Tak, abych posluchače namotivoval, tak vlastně ta pointa toho výpichu těch nějakých čísel ze závěru minulého roku je o tom vlastně, abychom si uvědomili, v jakých podmínkách se ta ekonomika nachází a co to znamená vlastně pro centrální banku, když vlastně jako bude v následujících měsících rozhodovat o úrokových sazbách při současných vysokých cenách komodit, nebo vyšších cenách komodit. A když se podívám do závěru roku, tak jsme viděli pokračující silný růst ekonomiky, který vlastně rostl více než půl procenta mezikvartálně, byl podpořen o spotřebu domácností, to se potom ještě možná zmíníme, jak to vypadá v letošním, vlastně na začátku letošního roku. Ve zkratce, pokračuje to. A zároveň jsme v tom posledním čtvrtletí viděli silný růst mezd. Ale nejenom, že jsme viděli silný růst mezd a lepší růst HDP, ale tahle kombinace byla opřená, nebo vlastně byla doprovázena stále jakoby relativně i solidním růstem zaměstnanosti, odpracovaných hodin a tím pádem nám roste produktivita. Takže ve zkratce, my se vlastně nacházíme stále v situaci, kdy ekonomika roste velice silným solidním tempem, což vlastně podporuje ty výhledy nebo ty výhledy, které jsme na počátku roku ohledně silného růstu v letošním roce a v roce přespříštím, ale zároveň se pohybujeme v situaci, kdy vlastně ta ekonomika stále vykazuje silný růst mezd, silnější, než se čekalo a doprovázený stále slabým růstem produktivity, což vytváří, vlastně udržuje trošku v ekonomice proinflační prostředí, a to je v kontrastu s tím, co jsme vlastně viděli na počátku roku, kdy Centrální banka hovořila o možném snižování úrokových sazeb.

Ty jsi říkal navnadit tedy diváka. Já jsem říkal bude hůř nebo je hůř. Takže pojďme do toho kousnout. Je tedy nějaký faktor, ve kterém už ty globální tlaky se nám projevují? A možná pojďme tedy rovnou do peněženek. Co třeba inflace?

Tak, vlastně do peněženek to začalo na počátku roku relativně dobře. Zmínil jsem silný růst mezd v ekonomice. On sice v průmyslu na počátku letošního roku v lednu trošku zpomalil, ale stále se držel na solidních číslech. A vlastně proč jsem říkal, že to začalo pozitivně je to, že nám výrazně zpomalila inflace. Ona vlastně ten meziroční růst spotřebitelských cen už v závěru loňského roku zpomalil více, než se čekalo. A díky, vlastně rozhodnutí vlády přesunout vlastně příspěvky na omezené zdroje do státního rozpočtu, tak inflace výrazně zpomalila a v lednu jsme se dostali na 1,4 % meziročního růstu, což vlastně je velice jakoby dobrý výsledek, ale vlastně odráží, ať už to byly ceny potravin v loňském roce převážně, anebo tedy rozhodnutí vlády. Když se podíváme na tu současnou situaci, tak vidíme ten šok naprosto na druhou stranu. Pro letošní rok vlastně naše predikce počítala s růstem spotřebitelských cen okolo 1,7 %, něco nad dvě procenta pro příští rok. Ale to, co vidíme vlastně na cenách pohonných hmot, potažmo ropou, na cenách ropy, tak vidíme, že se vlastně budeme v tom letošním roce dostávat pravděpodobně přes dvě procenta, pokud se ty ceny udrží na těchto, vlastně na vyšších úrovních, nejenom v tom krátkém období, ale zůstanou tady po nějaké delší období, tak se pravděpodobně budeme přibližovat na přelomu roku vlastně někde okolo tří procent meziročního růstu. Což je přece jenom trochu negativní zpráva pro peněženky domácností a uvidíme, kam se pohne ten mzdový vývoj na počátku nebo v průběhu prvního pololetí a nakolik vlastně tenhle negativní šok z cen komodit, který se bude propisovat napříč ekonomikou různými směry, různými vlastně odvětvími, tak jak se zakousne do peněženek domácností.

No ona ekonomika je hodně o, často o panice, třeba i, a zvlášť v ekonomice, která je někdy opřená, často opřená o spotřebu domácností. Tam to ale zatím ještě nevidíme. Je to tak? Nestihla se ta panika, řekněme z těch drahých pohonných hmot, to, co teď běží médii, propsat právě do toho, jak domácnosti reagují?

Ne, zatím to tam vlastně v těch číslech, která byla publikována, tak to nevidíme. Vlastně nejčerstvější čísla byla březnová čísla sentimentu v ekonomice, která se ještě trochu zlepšila. Ta jsou sbírána přibližně do nějakého, nevím, 17. března, řekněme, kdy už ceny ropy byly okolo stovky, takže tam už bychom mohli vidět, že by se ta panika tam mohla prokousávat. Ale vlastně ten sentiment nám ukázal tedy nárůst cenových očekávání, to bezesporu. Tam cenová očekávání vzrostla a vlastně už poukazují na ten budoucí možný růst inflace někde právě okolo tří procent, možná i přes tři procenta, jako je to takový lehký první signál z tohohle toho sentimentu, ale zároveň tam vidíme to, že rostou stále nebo se drží na vysokých úrovních, myslím, že i v březnu trochu vzrostly plány domácností ohledně větších nákupů. Takže pořád tam jakoby se bavíme, jak se nám to zakousává do peněženky panika, tak zatím se to nepropsalo vlastně do těch plánů domácností ohledně spotřeby, což zase na druhou stranu reflektuje přece jenom to, že v těch hlavách a pořád vlastně netušíme, kdy ten konflikt skončí, jak může skončit vlastně ta dočasnost toho konfliktu, to je pořád podle mě v tom březnu, v tom sentimentu, v tom průzkumu tohle to asi dominovalo, že se jedná o nějaký dočasný konflikt, protože ty Trumpovy akce v těch minulých přece jenom letech měly relativně krátkého trvání ty kampaně, ale přece jenom Írán asi představuje trošku jiný oříšek.

Když to tedy neproniká ta v uvozovkách panika do domácností, nedá se asi čekat, že by to pronikalo už i do firem. Takže možná nejčerstvější čísla, která máme z nezaměstnanosti a z mezd?

No, když se podíváme na ten leden, tak leden nám přinesl trochu zpomalení růstu mezd v průmyslu, což je trošku v kontrastu s tím, co říkal na úvod. Uvidíme, jak se nám to pohne v dalších měsících, protože ty údaje jsou hodně volatilní. A když si různě očistíme, tak to zpomalení tam bylo patrné. Ten nárůst nezaměstnanosti tam je patrný vlastně v posledních měsících zpátky, když se vrátíme rok, možná rok a půl, tak vidíme vlastně pozvolný nárůst nezaměstnanosti, která se dostává vlastně po sezonním očištění někam na 4,9 %. vidíme ta sezónní neočištěná čísla už nad pěti procenty. Vždycky, když je ta slabá sezóna na přelomu roku, takže tam se nám to propisuje. Ty jsi zmínil, že se tu ještě nepropisuje ta panika do těch firem, ale myslím si, že když se podíváte na cenová očekávání, tak ta vzrostla právě v průmyslu, protože přece jenom průmysl je hodně navázaný na logistiku. A přece jenom ve firmách si dokážou představit mnohem rychleji, když jsou výpadky v dodávkách základních surovin, co to bude znamenat pro jejich ceny a ta omezená nabídka, co bude znamenat pro ty jejich ceny? Takže tam se to propisuje, ale zatím to nevidíme nějakým způsobem výrazněji. Právě, že by se to propisovalo v tom všeobecném sentimentu, kam by se měla ekonomika ubírat. Ale pokud uvidíme, že ty ceny komodit a ta omezená nabídka zůstanou v platnosti po delší dobu, tak tam se to začne promítat. Rovněž uvidíme, že nám začnou vypadávat, ať už to budou objednávky, ale prostě některé segmenty v průmyslu se budou dostávat pod tlak. Možná, co bude trošku, co lidé mají, a já taky, máme nejvíc v hlavách to, co jsme zažili nedávno, to znamená ruská invaze na Ukrajinu, která hodně zamávala vlastně s cenami energií, s cenami komodit, vlastně omezila významně nabídku některých surovin, vlastně včetně hnojiv a tak dále. Ale tam jsme byli biti převážně my, co se týče Evropy, zatímco ten současný konflikt vlastně dopadá výrazně i na zisk ekonomiky, což úplně neplatilo při té ruské invazi na Ukrajinu.

Věci, které jsou dlouhodobě námi sledované a jsou dlouhodobějších dopadů, hypotéky a následně taky reakce České národní banky, ať už tedy na to, o čem jsme se tady bavili, anebo vlastně i na to, co jsme zmiňovali na začátku, tedy na ten závěr loňského roku.

Když se podíváme, vlastně jsi zmínil téma hypoték a poté se můžu dostat k té centrální bance, tak vlastně už na konci loňského roku, a viděli jsme to vlastně i v lednu, v únoru velice stále silný hypoteční trh. Vidíme, ať už to, když se podíváme na objemy, tam je to naprosto vidět, tak leden byl vlastně nejsilnější objemový měsíc vlastně nově poskytnutých hypoték. Únor spadl možná na nějakou pátou příčku, ale pořád to je velice silné měsíce, vlastně i v tom historickém kontextu. Hodně to odráží rostoucí vlastně průměrnou výši hypotéky, která nám opět vlastně se vrací na nějakou tu růstovou trajektorii, ale vidíme to i v počtu nově poskytnutých hypoték. Tam se odráží pravděpodobně vícero faktorů. Jeden z těch faktorů je, že centrální banka zpřísňuje podmínky pro takzvané investiční hypotéky. To bude od dubna pravděpodobně. Větší dopady uvidíme přece jen až v druhé polovině roku, ale propisuje se do toho pravděpodobně částečně i pokles úrokových sazeb, který jsme vlastně viděli během, vlastně od konce druhé poloviny, od poloviny prosince a viděli jsme to i v lednu, v únoru, kdy trhy zaceňovaly snižování úrokových sazeb. Centrální banka pro mě trošku překvapivě naskočila na takovou notu, že sem možná uvidíme nějaký pokles úrokových sazeb. Říkám to překvapivě právě s ohledem na to, že jsme vlastně stále v situaci, kdy jádrová inflace dobře zpomaluje, ale stále se drží více na vyšších úrovních, než by tomu bylo asi záhodno. A pořád se pohybujeme v tom proinflační působení trhu práce navzdory té vyšší nezaměstnanosti. Takže to pro mě bylo trochu překvapením. Ale hypoteční sazby vlastně se s tím trochu svezly. Viděli jsme opět nějaký pokles. Teď bude samozřejmě otázkou, co nastane. Vidíme, že v médiích už hypoteční sazby vlastně pro nové hypotéky začínají růst. Uvidíme, kam se pohnou ty celá agregátní čísla. Opět, když se podíváme zpátky do roku dvacet jedna, kdy vlastně jsme se pohybovali, neříkám, že na stejných úrovních, ale v podobné situaci, kdy trhy začaly zaceňovat relativně výrazné zvyšování úrokových sazeb, tak tam se významně zúžily vlastně rozdíly mezi hypotečními sazbami a tržními sazbami. Tam výrazně v průměru to vlastně dlouhodobě okolo jednoho procentního bodu, ale vlastně během tohohle období, v tom roce dvacet jedna, se to zúžilo, dejme tomu, na třetinu procentního bodu. Teď vidíme, že ta reakce možná bude, přece jenom, co se týče těch hypotečních sazeb, možná trošku rychlejší, ale stále to bude klíčové, vlastně klíčové bude, kam se pohne ta centrální banka

Říkal si uvidíme, jak to bude. To je vždycky taková dobrá otázka.

Nebo vodítko na další otázku.

Spíš poslední otázku, o čem se budeme bavit podle tvého názoru příští měsíc?

Příští měsíc se budeme bavit a možná si budeme drbat hlavu, kdy skončí konflikt, kdy nám vlastně poklesnou ceny komodit, jestli vůbec je nějaká šance, že by se ceny těch energetických i neenergetických komodit vlastně vrátily na té předválečné úrovně. A budeme se bavit o tom, vlastně bude to v dubnu, budeme se bavit o tom, kam se bude pohybovat centrální banka. Centrální banka bude mít zasedání vlastně na počátku května. V současné době trhy vlastně zaceňují troje zvýšení úrokové sazby vlastně na nějakém devítiměsíčním až dvanáctiměsíčním horizontu, tudíž bychom se měli pohnout z tří padesáti na čtyři dvacet pět. To je právě to, na co pravděpodobně už reagují ty hypoteční sazby, aspoň tedy v některých případech. A to bude ta debata a ta debata se bude opírat o to vlastně, kam se pohnula i březnová jádrová inflace. Pokud tam uvidíme, že březnová inflace v tom jádru se drží na nějakém stálé sestupném, takovém mini trendu, který jsme viděli možná v lednu, v únoru, tak to bude pro tu centrální banku možný signál k tomu, že by ještě mohla trošku vyčkávat. Ale pokud uvidíme, že se jádrová inflace vrátí zpátky, tak pravděpodobně ta debata v dubnu bude o tom, jestli skutečně centrální banka už na tom květnovém zasedání se odhodlá a vlastně k tomu, aby zvýšila úrokové sazby, byť jenom mírně, možná někam na tři sedmdesát pět, ale možná je to vlastně v kontextu toho, kde se ta ekonomika pohybuje, silné spotřeby, stále silného růstu mezd a přiznejme si uvolněnější fiskální politiky, tak se to možná bude jevit i jako relativně rozumná reakce, pokud tedy ty ceny komodit zůstanou stále vysoké.

Tak schválně, uvidíme, jestli tohle budou témata příštího dílu. Jaromíre, díky.

Děkuji Petře.

Díky i vám. Těšíme se na vás.

Pěkný den.

Hlavní ekonom(ika) ČBA (11. díl)