Hezký den všem pravidelným divákům našeho pořadu Hlavní ekonomika České bankovní asociace s hlavním ekonomem České bankovní asociace Jaromírem Šindelem. Jaromíre, ahoj.

Ahoj Petře.

My jsme dnes narazili na dvě věci. Jednak, že jsme ve virtuálním studiu a Jaromír Šindel nevěří, že se v něm může hýbat. Takže Jaromíre, udělej si předtím, než se pustíme do ekonomiky, rozcvičku, abys viděl, že tady můžeš skutečně všude. Že ti nepraskne sako. Virtuální studio skutečně pojme i hlavního ekonoma. A pojďme tedy na tu ekonomiku. Jak moc pozadu my jsme v našich datech za reálným děním, reálnými ekonomickými propady a reálnými nárůsty třeba cen?

No, trošku pozadu jsme, u těch cen je to méně, u té ekonomické aktivity pravděpodobně více, ale uvidíme v podstatě, jak se ty vyšší ceny dotknou té ekonomické aktivity. To bude klíčové, tam zatím, když se podíváme na nějaké sentimentální indikátory, tak nevidíme nějaký výrazný náraz do zdi. Zatím. Protože vlastně ten šok je přece jenom něco odlišnějšího, než jsme viděli v tom roce 2022 nebo v roce 2021, když se zjistilo, že zásobníky jsou prázdné. Ony teda nejsou tím plynem moc zaplněny. Tam skutečně, se podívám na ty zásobníky v letošním roce, tak vlastně ta zásoba je tam menší, než tomu bývalo obvyklé v těch minulých letech. Pravděpodobně byla přece jen o něco silnější zima, možná jsme trošku usnuli na vavřínech, co se týče krizového přístupu k plnění těch zásobníků, ale ta situace je odlišná. Ta situace se nedotýká tak akutně toho průmyslu, i když už sami čteme články, že lidé začínají přemýšlet, jestli tím letadlem na tu dovolenou v létě vlastně budou schopni odletět či nikoliv. Ale ty klíčové problémy budou samozřejmě v tom průmyslu, v tom celém logistickém řetězci, ať už se týká Asie, Evropy a vlastně toho arabského světa.

Ona ta rozcvička nebyla náhodou, protože skutečně ekonomika už s námi zase cvičí, co se týče posledního geopolitického dění. My se vrátíme ale na začátek roku 2026, protože odtud jsou ta naše čísla, která se týkají ekonomické aktivity. Je to vlastně přesně na té hraně, než se začaly dít vlastně věci třeba i kolem Hormuzského průlivu. Jak na tom tedy ta ekonomika byla? Protože pak můžeme srovnávat.

No, byla relativně ne ve špatné situaci. Nebyla až tak v super situaci, když si to vezmeme v kontextu toho, jak vlastně dopadl konec roku 2025. Tam průmyslová aktivita skutečně ve čtvrtém čtvrtletí vystřelila. Takhle silný růst zpracovatelského průmyslu v podstatě myslím, že málokdo čekal, lépe řečeno, možná nikdo ho nečekal jakoby pár měsíců předtím. A vlastně ten leden a únor přinesly do průmyslu takové zklamání. Viděli jsme, že sice exportní aktivita stále roste, ale průmysl se propadl v lednu, sice v únoru trochu korigoval, ale v podstatě nevytváří nějaký nový růst. A to se týká, myslím si, že když se podíváme do těch detailnějších čar v těch grafech, tak je to vlastně, se to týká napříč tím celým průmyslem. Když se podíváme na jakoby spotřebu domácností, tak tam je to ještě pořád dobré. Když se podíváme na maloobchod, ten pokračuje vlastně v těch číslech, na která jsme byli trošku, která jsme byli zvyklí v minulém roce. Byl tam trošku nějaký výkyv, co se týče jádrové, jádrového maloobchodu, takových těch bez potravin, bez pohonných hmot. Ale plány domácností zůstaly vlastně i v březnu, ještě když vlastně ten konflikt začal, tak pravděpodobně se plně ještě nepropsal do těch očekávání, do těch obav domácností a domácnosti stále plánovaly velice silné nákupy, takový ty větší nákupy pořád byly v jejich plánech. Tak z tohohle hlediska ten maloobchod pokračuje ve své expanzi, ale když se podíváme na služby, tak tam to stagnuje. Tam v podstatě ty služby nevytvářej nějaký super nový krásný impuls do růstu ekonomiky. A dal by se říct, že v podstatě, když se podíváme na čísla za první čtvrtletí, tak ekonomika se zatím opírá o spotřebu domácností, maloobchod, služby stagnují, průmysl přešlapuje na místě a víceméně to vlastně platí ve stavebnictví.

Jenže spotřeba domácností, ta nám posílila v tu chvíli import, aby tedy domácnosti mohly nakupovat. A tam se dostáváme do trošičku ošidné situace, protože ten sílící import nebo posílený import narazí na ty zvyšující se ceny pohonných hmot. Co se stane?

No, vlastně už vidíme ta čísla za únor, že se nám přebytek obchodní bilance smrsknul. On býval okolo dvou tří procent vlastně v těch, v tom roce 2025, což byl solidní přebytek, a v roce dva tisíce, na tom začátku roku, vlastně za ten samotný únor se smrskl vlastně na nějaké jedno procento. A to je právě ještě předtím, než vznikla ta krize v Hormuzu, respektive bombardování Íránu, vyšší ceny vlastně pohonných hmot, ropy, zemního plynu a tak dále. Takže tam teprve uvidíme vlastně v březnu, respektive potažmo v dubnu, ty negativní dopady téhle krize přímo na tu importní cenovou stránku zahraničních obchodů. Uvidíme, do jaké míry, vlastně ty jsi tam dal tu linku spotřeba domácností, import, což pravděpodobně platí, ale můžeme doufat, že vlastně ty vyšší, vlastně dovozy odrážej i investiční aktivitu. Investiční aktivita se vlastně v závěru roku 2025 oživila, byl tam i nějaký nárůst investic do strojů a zařízení, i když takový velice mírný po dlouhodobé stagnaci. Tak vlastně by bylo pěkné doufat a bylo by pěkné potom vidět později, že se vlastně tyhle vyšší importy promítnou i do vyšší investiční aktivity firem, respektive jsou s nimi spojeny.

Ty jsi zmiňoval už některá čísla průmyslu. Asi se můžeme od toho odrazit na čísla nezaměstnanosti. Ty mají totiž v těch nejčerstvějších podobách vlastně ani ne tak zajímavé hodnoty jako spíš zajímavou skladbu.

Ano, ty hodnoty, ale i ty hodnoty jsou trošku zajímavé z toho pohledu, že sice došlo ke klasické sezónní korekci, podstatě vrátili jsme se na pět procent, a co je pozitivní, je v tom, že vlastně po sezónním očištění to vypadá na nějakou stagnaci míry nezaměstnanosti, která vlastně v těch posledních kvartálech rostla. Přibližovala se zespoda k těm pěti procentům a zatím těch pět procent vlastně nepřekročila, což je taková pozitivní zpráva. Uvidíme, co způsobí tenhle cenový energetický šok vlastně do průmyslu, do ekonomické aktivity a následně vlastně do nezaměstnanosti. Ale když si zmínil tu nezaměstnanost, tak tam vlastně aspoň mně teda udeřil do očí, protože jsem na to delší dobu nekoukal, dva faktory a jeden z těch faktorů je vlastně, se týče délky nezaměstnanosti a vlastně věkové skladby nezaměstnanosti. A když se podíváme na tyhle oba jakoby příběhy, tak tam vidíme zase dva různé příběhy. Jeden z těch příběhů u té věkové skladby je, že nám rostou vlastně počty nezaměstnaných v té nejvyšší věkové kategorii šedesát let a šedesát čtyři let, což pravděpodobně odráží s těmi dlouho diskutovanými vlastně strukturálními změnami, což vlastně vysvětluje i respektive snažili se ekonomové tím vysvětlit tu vyšší míru nezaměstnanosti v tom v tom vlastně předcházejícím období navzdory solidnímu ekonomickému růstu. Ale k téhle věkové struktuře se naopak přidává i ta mladší věková struktura dvacet, dvacet čtyři let, kde roste nezaměstnanost také. Není to nějaký drastický nárůst, ale vidíme, že ten podíl se vlastně po sezónním očištění také dostává na trošku vyšší úrovně, než by asi úplně tahle mladá skupina lidí ráda viděla. A když se podívám na tu délku, tak u té délky také platí dva příběhy. Vidíme tam míru nezaměstnanosti, vlastně která trvá déle než dva roky, opět ten její podíl vlastně roste, což pravděpodobně odráží tu vyšší věkovou vlastně kategorii těch šedesát čtyř, v podstatě strukturální změna, ti lidé vlastně v tom předdůchodovém věku velice špatně pravděpodobně hledají práci. A potom tam roste krátkodobá nezaměstnanost třech měsíců, což pravděpodobně spojeno s tou vyšší nezaměstnaností mezi mladými, ale tam byly legislativní změny, rekvalifikace a tak dále, které do tohohle pravděpodobně také vstupují.

Bavili jsme se o našich číslech, která jsou ve skluzu, bavili jsme se o reálných děních ve světě. Pojďme se posunout na té časové ose o kousek dál, a to je vlastně k nejbližšímu zasedání České národní banky. A jaká bude reakce momentálně na to, co se děje? Oni nebudou reagovat logicky úplně přímo na to, co se děje ve světě, ale tak, jak to se promítá k nám. Co Česká národní banka?

No, když se podívám na Českou národní banku, tak vlastně bude ještě jako pěkně vzpomínat, jak to březnové rozhodnutí bylo takové nekonfliktní a pravděpodobně bylo velice jednoduché. Myslím, že v tom květnu to bude komplikovanější. Vidíme vlastně neustále zprávy, vyjednávání, nevyjednávání. Ta situace velice komplikovaná v tom geopolitickém pohledu, tudíž vlastně ani nevede k nějakému rychlému závěru a pravděpodobně se do těch hlav centrálních bankéřů bude přece jenom vstřebávat ta myšlenka, že ten konflikt tady s námi setrvá delší dobu a bude se ta ekonomika muset přizpůsobit. Ta globální ekonomika, vlastně se zmiňovala tu Asii, která hodně čerpá vlastně z těch vývozů, vlastně z Perského zálivu, takže tohle nám dopadne zase nějakým způsobem do těch dodavatelských řetězců a v uvozovkách holt se bude muset ekonomika opět zvyknout na vyšší ceny ropy a pravděpodobně i vyšší ceny vlastně energií jako celek, což nám se propíše vlastně napříč celou ekonomikou od vlastně hnojiv, potravin, dostupu materiálu, vlastně ve stavebnictví. Prostě to bude kompletní propustnost tou ekonomikou, tam to bude vlastně pro vlastně propadat napříč odvětvími a tohle bude vlastně pro a ti centrální bankéři najednou budou muset zvažovat, nakolik to vlastně ovlivní inflaci a nakolik to negativně zasáhne ekonomickou aktivitu a také vlastně budou muset anticipovat, co s tím udělá vláda, protože zatím já jsem třeba viděl některé nové prognózy vlastně, které počítají s nějakými různými scénáři, ale ve všech těch scénářích jsem zatím jako neviděl, já jsem těch prognóz nových zatím moc neviděl, ale třeba mi tam chyběl příběh vyšší fiskální expanze. To znamená, že budeme mít vyšší deficity, jo, což zase zamíchá trošku těmi kartami trošku, trošku jinak, než kdybychom jenom se rozhodovali, jestli to bude vlastně mít negativní dopad do růstu nebo do inflace a už vlastně do toho vstupuje třetí faktor, a to je ta vládní reakce, nakolik vlastně ta vláda bude nucená, bude chtít podpořit tu ekonomiku, která bude čelit tomuhle tomu nabídkovému šoku. A z pohledu vlastně té ekonomické nebo hospodářské politiky vlastně víme, že centrální banka může tyhle ty cenové šoky tlumit až na tom sekundárním vlastně dopadu, až se to propouští do té ekonomiky. Jinak vlastně těmi vyššími úrokovými sazbami moc nepomáhá. naopak ty strukturální problémy by měla řešit vláda. Takže já bych chtěl jenom říct, nebo moje myšlenka je taková, že zase nebuďme úplně apriori. Když se skutečně dostaneme do složité ekonomické situace tak, abychom zase nebyli takový papežštější než papež, co se týče jakoby fiskálních čísel a v podstatě využili tu stabilizační roli té fiskální politiky.

Já jsem koukal do tvých poznámek k dnešnímu vysílání. Zaujal mě tam, zaujalo mě tam číslo, růst cen plynu. Můžeš mi ho trochu víc vysvětlit, co si tím vlastně chtěl říct?

To už si ani nepamatuji, jaký tam bylo číslo, ale to číslo bylo vysoké, ale nebylo zase až tak vysoké. To jsem tím chtěl možná říct, že ty ceny plynu skutečně poskočily významně. Vidíme to vlastně nejenom na těch velkoobchodních cenách, ale zažili jsme to vlastně i v tom dennodenním životě.

Pro mě tam bylo podstatné, že to bylo plus padesát procent, to je, to je velký růst.

Ano, to jsou velkoobchodní ceny vlastně plynu v českých korunách, takže tam ten nárůst byl vlastně docela silný, ale pořád je to v podstatě v uvozovkách zanedbatelný nárůst oproti tomu, co jsme zažili v tom roce 2022, kdy ta míra byla úplně jiná. A takže ten skutečně ten nárůst tady je, ale z tohohle toho úhlu a tím chci, to, co jsme zažili, tu inflaci v tom roce 22 a posléze potom i v tom roce 23, tak vlastně bylo způsobeno tím obrovským nárůstem cen energií. A v porovnání s ním je ten současný nárůst v podstatě zanedbatelný. Tím chci říct, že se dá lépe vstřebat do marží, dá se lépe vstřebat vlastně napříč tou ekonomikou, právě těch marží různých výrobců. A ten zásah do těch domácností nebude tak velký, a to aspoň se domnívám. Pokud samozřejmě neuvidíme, že ty ceny plynu vystřelí významně nahoru a tohle to bude pravděpodobně i ten aspekt, na který se bude koukat centrální banka a tam do toho vstupuje trošku více aspektů. V tom roce 2022 ještě jsme žili v tom postcovidovým světě, kdy jako hodně se tam vlastně, jedna z těch hypotéz byla, že vlastně lidé jsou ochotni vlastně akceptovat ty vyšší ceny od těch prodejců, kteří byli vlastně za covidu biti, neměli svoje tržby, a tak lidé byli takový shovívavější. To si úplně nemyslím, že se v této situaci nacházíme v roce 2026, i když z pohledu vlastně reálného růstu mezd ti spotřebitelé na tom jsou lépe. A na druhou stranu, myslím si, že většina ekonomiky je založená na zaměstnaneckých vztazích a zaměstnanci si dobře pamatují, jak složitý byl vlastně návrat vlastně po tom inflačním šoku, co se týče reálné kupní síly.

Ty jsi teď zmiňoval znovu Centrální banku, Českou národní banku, která bude nebo nebude reagovat. Já použiji oblíbenou mediální zkratku a z centrální banky půjdu do hypoték, protože my jsme teď čerstvě představovali průměrné hypotéky v našem Hypomonitoru České bankovní asociace. Je to naprosto čerstvé číslo, tak tam se možná na tom pojďme pozastavit. To je dobré?

No, pro tu centrální banku to moc dobrý není, to moc dobrý není. A vlastně ve dvou aspektech, protože vlastně ty ceny nemovitostí nám pokračují v růstu a je to vlastně i součást toho hypotečního trhu. To jsou neoddělitelné nádoby. A vlastně ještě nad to musíme poznamenat, že vlastně jádrová inflace se nám vrátila zpátky k trošku vyšší dynamice, což centrální bankéře může přece jenom udržet trošku nervóznější, právě i s ohledem na ten cenový šok, který přichází. Ale zpátky k této otázce, tak ano, když se podíváme na březen, tak ta čísla jsou skutečně silná. Já je tady říkat nebudu. Kde se můžu podívat vlastně na náš, vlastně, na náš Hypomonitor, kdy ta čísla vyjdou nebo vyšla a jsou skutečně silná, co se týče objemu, jsou silná, co se týče počtu, jsou silná, co se týče průměrné výše hypotéky, a to je něco, co ty centrální bankéře úplně nepotěší. A z toho důvodu, že vlastně, když se podíváme poslední dva roky zpátky, tak průměrná výše hypotéky vlastně předbíhá růst cen nemovitostí a jde spolu ruku v ruce. Někdy se trošku oddálí ty ručičky, ale jdou relativně dobře spolu, což vlastně nám i reflektuje, nebo aspoň nám to trošku napomáhá vysvětlit, že zase nabídkové ceny nemovitostí v prvním čtvrtletí trošku vzrostly. A zpátky ještě k těm hypotékám. Takže to jsou ty tři věci, které jsou velice silné. A ještě proč jsou tak silné, je, že vlastně nám poklesla i průměrná výše realizované hypoteční úrokové sazby v březnu. Navzdory tomu, že vlastně tržní úrokové sazby významně během března stouply, začaly zaceňovat vlastně troje zvýšení úrokové sazby, zatímco vlastně v lednu, pokud se dobře pamatuji, tak zaceňovaly až dvoje snížení úrokové sazby. Takže tam vlastně během toho března, února, března došlo ke změně o vlastně pětina, jako sto dvacet pět bazických bodů, přes více než jeden procentní bod, ke změně vlastně toho, co ten trh jakoby zaceňuje na ty krátký, vlastně na těch krátkých sazbách pro ty hypotéky samozřejmě jsou relevantnější ty delší, tam ta změna nebyla až tak akutní, jakoby takhle silná, ale byla nezanedbatelná, vlastně byla nějakých šedesát, vlastně, jestli se podíváme na konec měsíce, osmdesát bazických bodů, takže něco přes půlku, respektive necelý procentní bod. Ale vlastně ty hypotéky jenom, přece jenom dojíždí, banky obvykle tyhle ty, nebo tyhle ty nárazy do těch tržních úrokových sazeb nějakým způsobem tlumí, vstřebávají a vlastně propisují se s nějakým zpožděním do budoucna, takže pravděpodobně, pokud ty trhy budou pořád zaceňovat budoucí zvýšení úrokové sazby, tak uvidíme to, že pravděpodobně březnová hypoteční úroková sazba vlastně dosáhla svého dna a uvidíme vyšší čísla Klíčové pro centrální bankéře také bude, a to oni ještě neuvidí před tím květnovým zasedáním, ale pro ně bude klíčové vlastně to zasedání o finanční stabilitě v červnu. Z toho úhlu pohledu. Jak se budou vyvíjet hypotéky v dubnu a v květnu poté, co vlastně začnou platit ty přísnější regulace ohledně investičních hypoték? A tam vlastně se vracíme k hypotéze toho, že pravděpodobně v březnu došlo přece jenom k nějakému silnějšímu předzásobení, které stojí za těmi silnějšími čísly, právě předzásobení, než začnou platit ty přísnější kritéria nebo požadavky centrální banky nebo doporučení, jak oni to nazývají.

Všechna data samozřejmě najdete i s komentáři Jaromíra Šindela na našem webu, takže pokud vás to zajímá, rozhodně nemeškejte. Jaromíre, díky.

Děkuji Petře. No a budeme se na vás tím pádem těšit i příště jako vždy.

Hlavní ekonom(ika) ČBA (12. díl)