Hezký den všem pravidelným divákům našich pořadů. Hlavní ekonomika České bankovní asociace je znovu tady, je září a hlavní ekonom je také tady. Jaromír Šindel. Jaromíre, ahoj.

Ahoj.

My se podíváme vlastně na shrnutí, jak jsme na tom po létu, dalo by se říct. A já použiji dvě čísla, která jsou zbrusu nová. Zasedání České národní banky a žádná změna. Tam jsme zůstali tedy na hodnotě 3,75 a Hypomonitor, to znamená momentální sazby hypoték na 5 procentech. Myslím si, že od těchhle dvou bodů se můžeme odrazit a začněme možná tou Českou národní bankou. Co to vlastně svědčí o tom, co máme za sebou v létě?

No, asi dlouhé rozmýšlení o tom vlastně, kam dál nastavit měnovou politiku. Když se podíváme na čísla z ekonomiky, tak centrální bance pravděpodobně, aspoň teda z jejího pohledu, nedodaly nějakou super informaci, která by ji rozhoupala k tomu posunout sazby výše.

Rozhodně nerozhoupalo. Bylo to jednoznačné, bylo to jednomyslné.

Bylo to jednomyslné, ale ty otázky tam pořád jsou, jestli vlastně to bude dostatečné. V současné době ta bankovní rada říká: „To zpřísnění je dostatečné.“ Když se podíváme vlastně na hlavní sazbu České národní banky, podíváme se, kde je celková inflace, tak ono je skutečně velice těžké veřejnosti vysvětlovat, proč při 2% inflaci, respektive 1,9 procenta, má centrální banka zvyšovat úrokové sazby. A navíc, a to už jsi zmínil v úvodu, ty hypoteční sazby, to je něco, co vlastně se také zpřísnilo, vyskočilo výše, vyskočilo to výrazněji než vlastně to zpřísnění z pohledu centrální banky, kdy zvýšila úrokovou sazbu v červnu z 3,5 na 3,75, tak sazby hypoték, dlouhodobé úrokové tržní sazby vzrostly výrazněji. A to je něco, co ty podmínky v ekonomice zpřísňuje rovněž. A tenhle ten mix té vlastně relativně vysoké reálné úrokové sazby České národní banky po odečtení té celkové 2% inflace a ten větší nárůst u těch tržních úrokových sazeb, tak to centrální banka vnímá, jako že to je dostatečné zpřísnění. Ale je tam spousta otazníků. Ta inflace máme jí 2%, ale to, co je na pozadí té 2% inflace, je mnohem vyšší. To je první otazník. A druhý otazník je vlastně to, co se děje v zahraničí a to, co vlastně ovlivňuje trhy.

Co třeba jádrová inflace? Protože tu máme na 3 procentech a ani to vlastně nějakým způsobem nerozhoupalo bankéře.

No, ono je to houpe ty bankéře vlastně v tom rozmýšlení, že je potřeba mít ty měnové podmínky a finanční podmínky, když tam dáme ty další úrokové sazby, vlastně přísné. To se centrální bance nelíbí. On vlastně i guvernér Michl v té tiskové prezentaci nebo v té prezentaci po tom, co byla, vlastně po tom rozhodnutí, častokrát zmiňoval tu jádrovou inflaci, že to je ten důvod vlastně, proč ta centrální banka chce mít tu přísnější měnovou politiku. A když se podíváme vlastně, jak dlouhodobě už bojujeme s tou jádrovou inflací, která je stále vlastně poblíž 3 procent, tak je to opodstatněný důvod. Ta česká ekonomika skutečně má tu jádrovou inflaci stále velice vysoko. Když se podíváme vlastně na poslední čísla, tak ty jsou o trošku lepší než ty 3 procenta. Ona vlastně ta meziměsíční dynamika to ukazuje, že by to mohlo být někde 2,8 %, kdyby ta meziměsíční dynamika zůstala nezměněná, tak je to ale pořád 2,8 je skutečně vysoko a je to vysoko z toho důvodu, že sice teď nám inflaci tlumí vlastně to převedení POZE do státního rozpočtu, tlumí nám to překvapivě nižší ceny potravin, už je to téměř skoro rok, kdy ceny potravin vlastně podstřelují očekávání. Ale blíží se nám tam možná otočka na cenách energií, kdy vidíme, že ceny na velkoobchodním trhu plynu nám stále stoupají, a to se nám v nějakým okamžiku promítne do té celkové inflace. A také pravděpodobně ty ceny potravin nebudou klesat dále, ale pravděpodobně se přinejlepším budou stabilizovat, spíše i budoucnu pravděpodobně opět porostou.

No, ty jsi klepl teď na tu strunu, řekněme, na tu strunu životní úrovně. Pojďme se jí podržet, pojďme si na ní zahrát. Mzdy. Když se podíváme na meziroční srovnání, tak to vlastně není špatné, ale když se podíváme na tu krátkodobou dynamiku, tak tam už je to slabší. Jak to s nimi vypadá?

Tak ono záleží, z jakého úhlu pohledu se koukáš. Není to špatné. Z pohledu centrálního bankéře to není špatné, protože vlastně ten první kvartál, když se publikoval, tak byl 8,1 % a najednou se tam objevilo 6,1 %. Takže centrální bankéř si trochu asi oddechl, že to cenové pnutí není až tak výrazné na té meziroční úrovni. Ale když se podíváme vlastně na tu mezikvartální dynamiku, tak vidíme, že vlastně od roku 2023 zůstává v podstatě nezměněná, v průměru 1,6 procenta mezikvartálně, což krát čtyři dává něco téměř 6,5 procenta. Zatím to centrální banka vnímá, že vlastně takový jako neinflační růst mezd je někde okolo 4,5 procenta, a to ještě když nám roste produktivita. Ale ta produktivita nám v tom HDP neroste. HDP se zpomalilo někam ke 2 procentům meziročně, mezikvartálně tak jako vykazuje nějaký slabý růst. Ale když se na to podíváme, jak nám roste vlastně HDP versus jak využíváme pracovní sílu, to znamená, jak nám roste zaměstnanost nebo počet odpracovaných hodin, tak se v průměru jsme někde okolo nuly. Takže to je něco, co vlastně ani ty 6,5 procenta růst mezd jako analyzovaný přibližně z těch mezikvartálních temp. ČNB by ráda viděla 4,5 %, ale u toho předpokládá nějaký růst produktivity a on tam není. A to se vracíme k tomu původnímu, že vlastně když se podíváme na sektor služeb, inflaci v té jádrové inflaci, tak ten si udržuje ne 3% meziroční růst, ne 2,8 procenta annualizovaný růst, ale se pohybuje okolo stále kolem 5 procent. Mzdově náročná odvětví velice podobně. Takže to je něco, co v té inflaci pořád ty mzdy, mizí tam nedostatečný nárůst produktivity pořád. Růst inflace vlastně nebezpečně z pohledu centrální banky, co se týče jako dlouhodobého plnění inflačního cíle.

My se na té struně dostáváme teď trošku do mollových tónů, tedy do těch smutnějších. To, co jsi říkal o mzdách, to znamená ne úplně pozitivní, co se týče růstu. Přitom tam máme ale vyšší náklady, co se týče třeba růstu cen bytů, co se týče energií. Ty už jsi to zmiňoval, ale můžeme se na to podívat podrobněji. Jsme skutečně v mollových tóninách?

No, tak pořád tam asi, tak zase to záleží, jak se na to člověk koukne.

Já se na to pořád ještě dívám tedy pohledem toho centrálního bankéře.

Když si chce, ano, z pohledu centrálního bankéře je to tónina, která není úplně příjemná. Růst cen bytů zůstává vysoký. Když se podíváme vlastně na čísla z druhého čtvrtletí, tak ty realizované ceny tam zůstalo to tempo vysoké u bytů. Výjimka byla Praha, kde v Praze vlastně ceny prodaných bytů významně zpomalily svůj meziroční růst, vlastně někam ke 3 procentům meziročně a vlastně mezikvartálně tam poklesly a mírně asi o 1 procento, ale prý to neštymuje se statistikou, kterou máme vlastně od společnosti Flatzone, která se kouká na transakční ceny bytů. Ty vlastně takovéto výrazné zpomalení neindikují. A stále, když se podívám do zbytku republiky, tak i ta mezikvartální dynamika u těch starších cen bytů, protože vlastně tam v té republice ČSÚ kouká pouze na starší ceny bytů, tak ty realizované zůstávají vlastně ty ceny stále silnou mezikvartální dynamiku. Spíš nám to ukazuje pozvolné zpomalování někde k desítce, možná pod desítku, ale stále to zůstává vlastně pro centrálního bankéře špatnou zprávou, protože nám to vstupuje do jádrové inflace skrze imputované nájemné a do toho imputovaného nájemného, respektive jádrové inflace nám také vstupují náklady, které můžeme pozorovat právě s ohledem na to, jak nám rostou ceny stavebních materiálů anebo vlastně i mzdy ve stavebnictví, tak ty stále poukazují na to, že imputované nájemné, což je ne úplně jako jednoduchá položka v rámci spotřebitelského koše na vysvětlení, ale vlastně její váha tam je asi 11 procent, takže je to velice silná váha vlastně v celkové, ale i vlastně té jádrové inflaci. Takže stále ceny bytů jsou z pohledu cenové stability, z pohledu centrální banky vlastně ne dobrou zprávou a vlastně pro všechny, kteří si chtějí pořídit své vlastní bydlení, tak to také není dobrou zprávou.

Opouštím pohled centrálního bankéře. Budu se dívat pohledem běžného občana a cítím, jak mi něco leze do peněženky. A teď se dostáváme a výplata to není. Výplata to není, je to tlak na peněženku, který bude spíš asi luxovat. Ale to mi řekni ty. Paliva, ropa a věci, které jsou vlastně spojené právě s vyššími životními náklady.

Tak když se podíváme na ropu, tak ropa pokračuje ne úplně s pozitivním vývojem. Ona se drží, v září se vrátila zpátky nad stovku. Vrátila, to znamená, vrátila se tam, kde byla vlastně po tom útoku Spojených států a Izraele na Írán, tak tam byly dvě vlny, kdy vlastně se na jaře držela ropa vlastně nad 100 dolary za barel. Teď se tam v září vrátila. Vrátily se tam vlastně ceny nafty zpátky 50 korun za litr přibližně. Ne úplně všude, a ne za celý měsíc. A vlastně vláda se vrátila k tomu, co dělala na jaře. To znamená, že nám oznámila maximální marži u pump 2,5 koruny. Předtím to vlastně bylo taky 2,5 koruny, pak se posunul na 3 koruny. Ale já to vnímám tenhle ten, není to úplně jakoby komfortní nástroj, který by byl asi pro ty milovníky tržní ekonomiky úplně nádherný. Ale proč to ta vláda zavádí, je asi i pocit ten, aby, protože ono to nebylo jediné opatření. Další opatření, které tam vláda zavádí, je to, že vlastně snižuje opět spotřební daň na naftu, a ne na benzín, ale jenom pouze na naftu. A to z toho důvodu, že vlastně ta vláda chce i trošku jakoby ulevit těm celkovým inflačním tlakům. To znamená nejenom vlastně na osobní automobily, ale vlastně i do nákladní dopravy, co týče vlastně pohybů zboží v rámci výroby nebo ke spotřebitelům. A vlastně, aby se tam promítlo to snížení té spotřební daně, tak tam vlastně potom přichází i nějaká ta kontrola těch marží. To není ten postup, není v rámci Evropské unie úplně všude stejný. Jsou státy, které to spíš jakoby monitorují ty marže v té ekonomice nebo u těch pump. Ale musíme si říct, že vlastně, a proto to vnímám jako nějaký jenom doplněk, protože ty marže nevznikají na pumpách. To je něco, co se nám může zdát. Samozřejmě jako ty komentáře, jak to vždycky rychle letí nahoru ty ceny a pak to jde dolů. Když ta ropa už je dávno dole, tak ten pokles je tam pozvolný. Tak vlastně u těch pump ty marže tam vlastně nerostou tak výrazně, jak bychom to intuitivně čekali. Ale ty marže nám tam vlastně vznikají na tom evropském trhu. A ten evropský trh už vlastně ta změna tam je patrná už od války, kdy Rusové napadli Ukrajinu v roce 2022, tak tam se hodně změnila rovnice toho, jak ceny ropy ovlivňují ceny pohonných hmot v našem regionu nejenom v Čechách, ale v celé Evropě. Významně tam stoupla marže u rafinerií, vypadly nám dodávky zpracované ropy, ať už to bylo na celosvětovém trhu. Takže tam se hodně tohle to pomíchalo. Chybí tady v Evropě nafta, ta vlastně chybí i ve středoevropském regionu, v České republice zvláště. My hodně dovážíme naftu. V tom středoevropském regionu máme státy, například Slovensko, které mají naopak přebytek, které ho vyváží, ale ten přebytek se jim tam zmenšuje dlouhodobě. Takže my vidíme nešťastnou kombinaci toho vlastně, že nemá to úplně jednoduché řešení, protože máme nedostatečné kapacity ve výrobě, zpracování rafinerií v Evropě celkově, našem regionu rovněž, u nafty zvláště. A vlastně když se na to podíváme z perspektivy toho, že bychom teda ji měli rozšířit, tak tady máme vlastně cíl, že v roce 2035 budeme mít sto procent vlastně nových automobilů nebude produkovat CO2. Teď tam jsou návrhy, že to změní. Takže tím chci říci, že ty potencionální investice by musely mít superkrátkou návratnost. A to ztěžuje vlastně tu situaci. Zároveň nám roste i poptávka po naftě. To je něco, když se podíváme například na podíl registrovaných aut ve středoevropském na osobu, tak nám to stále roste, zatímco v západní Evropě to neroste a spíše klesá. To má i souvislost nějak, dejme tomu, s elektromobilitou, kde, když se podíváme na elektro auta, tak jejich podíl na nových registrací v Evropě nám roste mnohem výrazněji v západní Evropě, než je to ve středoevropském regionu. A navíc, když se podíváme vlastně na nákladní dopravu, tak ta nám ve středoevropském regionu stále roste, což vlastně vidíme i trošku jako v těch exportních číslech, protože exporty v celém regionu stále silně rostou, takže ta dynamika té nákladní dopravy tady zůstává silná. Takže máme problém na nabídkové straně a poptávka nám stále roste. Takže to řešení tam není jednoduché. A pro centrální banku je klíčové, vlastně se vracíme zpátky k té jádrové inflaci. Vlastně jak nám ten cenový šok do té ropy, potažmo pohonných hmot, se bude prokousávat vlastně do těch finálních statků, jak vlastně ta silná poptávka v té ekonomice, jestli dovolí těm producentům říct: „Hele, to není problém, tak to tam prostě projevíme v těch cenách ten nárůst pohonných hmot.“ Anebo nikoliv. A to je něco, kde centrální banka bude hodně jakoby zase opět rozmýšlet. A vlastně ona sice říkala, že to bylo jednomyslné to rozhodnutí v září, tak vlastně taky jednomyslně tam, nebo úplně jasně přesvědčivě zaznělo na té tiskové konferenci, že se v září bude opět debatovat možnost zvyšování úrokových sazeb. A trhy tam to zvyšování teda mají naloženo mnohem výše, než je asi teď v hlavách centrálních bankéřů, kteří přemýšlejí pravdě o nějakém jemném doladění na procenta.

V listopadu.

Přesně tak.

A poslední věc, a vlastně jsme jí začínali, ale nemohu si pomoct. Z jakéhokoliv pohledu zůstávám v těch mollových tónech. Hypomonitor, to je čerstvé číslo. 5 procent je momentálně ta průměrná úroková sazba. Nevypadá to, že to, co vidíme na poklesech, by byla sezónní záležitost.

Je to tak. My jsme vlastně tu sezónní záležitost viděli v červenci, kdy tam významně poklesly objemy a počty nově poskytnutých hypoték, ale v srpnu vlastně ty objemy poklesly o 13 procent, a to už se sezónou úplně vysvětlit nedá. Spíš to přichází skutečně na vrub tomu, že máme tedy vyšší tržní úrokové sazby, které se postupně pomalu promítají do těch realizovaných hypotečních úrokových sazeb. Tam ještě ta mollová tónina zazní asi mnohem významněji v následujících měsících, protože když se podíváme vlastně na tříleté, pětileté tržní úrokové sazby, tak ty se pohybují okolo 4,6, 4,7 %. Tam byl opět významný nárůst vlastně po tom, jak ta ropa nám vyskočila nahoru, tak se to projevilo i v těch českých a nejenom českých, ale to je vlastně otázka i zahraničních eurových nebo dolarových úrokových sazeb. I na Slovensku už můžeme číst, jak nám zdražují hypotéky, takže se tam skutečně promítá vlastně v celé Evropě. A, a když se podíváme na ta čísla, tak vlastně je to reakce těch objemů a nových počtů hypoték. Když se podíváme na objemy, tak jsme v červenci se dostali po těch jarních velice vysokých číslech jsme se dostali na úrovně, které jsme viděli v závěru loňského roku, které se považovaly za silné. A teď jsme se vlastně vrátili někam jakoby před polovinu roku 2025. Takže už ten trh a možná i z hlediska vývoje realitního trhu a celkově vnímání toho segmentu hypoték a realitního trhu, tak jsme se dostali na nějaké lepší úrovně i z pohledu centrálního bankéře, který tohle to teda mollově nevnímá. Tak ten si možná konečně jako řekl, jako že konečně, protože ty úrokové sazby se samozřejmě propisují do poptávky, ale ta poptávka také klesá po tom, co jsme měli tu velice silnou vlnu předzásobení kvůli těm přísnějším kritériím centrální banky ohledně takzvaných investičních hypoték. A pak přišla ta druhá vlna předzásobení, kdy klienti chtěli načerpat hypotéky nebo je refinancovat ještě za stávající úrokové sazby, vyhnout se tomu dramatickému nárůstu, který přišel hlavně na těch tržních úrokových sazbách. On ten posun přišel i na těch hypotečních sazbách plus minus ze 4,50 na 5 procent. Ale vlastně ty tržní úrokové sazby vyskočily o jeden procentní bod.

Můžeš divákům na závěr zazpívat něco? Teda nemyslím teď, že bys zpíval. Myslím tím dát nějakou pozitivní informaci, aby se těšili na příští díl. Máme vlastně co jim říct pozitivního?

Tak pozitivního určitě, jako ekonomika pořád jede relativně solidně. Tam si myslím, že to je něco, co českou ekonomiku zatím drží. Uvidíme, jak takzvaná, vždycky v Evropě, resilience, odolnost vůči těm geopolitickým šokům bude pokračovat. No ale ona pojede a není divu, protože máme nádhernou fiskální politiku, která vlastně z tohohle toho pohledu tam upouští kohoutek. Takže tam máme tu jistou podporu, ale to už přecházíme k nějaké mollové tónině spíš.

Jaromíre, díky.

Díky Petře.

A my se uvidíme zase za měsíc.

Tak tak. Pěkný den.

Hlavní ekonom(ika) ČBA (16. díl)