Hezký den. V druhé části rozhovoru, kterou nabízíme po živém vysílání makroekonomické prognózy představíme dalšího z panelistů. Po Petrovi Dufkovi zasednul do našeho křesla Adam Ruschka, ekonom z J&T Bank. Hezký den.

Hezký den i vám.

Jak moc jste jako panelisté byli jednotní při představování nebo sestavování té srpnové makroprognózy?

Záleží, jak v čem. Byli jsme třeba hodně jednotní v náhledu na letošní inflaci, tam ten rozptyl byl velmi nízký, okolo těch 2 %, ale třeba v náhledu na inflaci příští rok, tam už jsme zas tak jednotní nebyli. Vyplývá to prostě z toho, že každý nějak jinak vyhodnocujeme ty inflační tlaky, jejich setrvačnost, jejich intenzitu a tak dále. A spousta neznámých prostě pořád poměrně výrazně přetrvává, ať už je to napětí v Hormuzkém průlivu, ať už je to míra intenzity toho, jak moc třeba bude rozvolněná fiskální politika, jak moc porostou mzdy a tak dále. Takže hodně záleží na tom, v čem.

Petr Dufek zrovna, my jsme s ním o inflaci hodně hovořili, byl docela příkrý, řekněme, do budoucna s inflací. Jak jste na tom vy? Jste optimista? Pokud tedy ekonom optimistou vůbec může být.

Já myslím, že může a já jsem životní optimista, takže ten můj optimismus se projevuje v tom, že si nemyslím, že by nás čekala nějaká pohroma. Ale myslím si, že jsem realista v tom smyslu, že inflace sama prostě nezmizí. Ty věci, které aktuální inflaci drží výš, ať už je to jádrová inflace, ceny nemovitostí, ceny služeb, tak ty jsou v té ekonomice, vypadá to poměrně silně zakořeněné. A pokud se něco zásadního nezmění, tak prostě z té ekonomiky nemají důvod odcházet. Zároveň ty faktory, které inflaci aktuálně drží níž, jako jsou například ceny potravin, tak ty spíš by měly tendenci s postupem času vymizet, protože prostě ceny hnojiv jsou vysoko, ceny energií jsou vysoko. Sklizeň byla letos relativně skromná, řekněme, to znamená, z tohohle pohledu bych očekával, že ta inflace sama od sebe prostě se neumravní.

My hodně často hovoříme v našich pořadech nejenom v makroprognóze, ale v té také o tom, že Češi hodně spoří. A my jsme nabídli, potažmo tedy znovu vy panelisté jste nabídli anketu, kdy to přejde, kdy Češi přestanou spořit? Jak to vypadá z vašeho pohledu a jak moc vlastně ta anketa je reálná?

Tak z té ankety vlastně vyplynulo, že v nějakém horizontu, na který my se díváme, ta vysoká spořivost, respektive ta ochota spořit jako nevyprchá. A z toho mého pohledu asi opět úplně není důvod. To, co se stalo z hlediska vlastně příjmů, myšleno zrušení superhrubé mzdy byla nějaká strukturální změna, řekněme, která prostě v té ekonomice přetrvává. A k tomu se přidala potřeba nějaké, řekněme, opatrnosti, protože ten svět po roce 2020 se jeví jakoby značně nejistější, což racionální domácnost určitě bude reflektovat v tom, že bude možná mít větší jako intenci šetřit. To znamená, z toho mého pohledu bych určitě nečekal nějaký rychlý sešup, konkrétně té míry úspor zpátky někam k těm 12-13 %, kde se prostě nacházela dlouhodobě. A v neposlední řadě je taková jednoduchá učebnicová makroekonomická poučka, že pokud domácnosti nebo spotřebitelé vidí, že se hodně zadlužuje stát, tak počítají s tím, že dřív nebo později tyto dluhy bude potřeba zaplatit a začnou si na ně šetřit, aby vyrovnali to, co si stát půjčil, protože dřív nebo později ten stát jim to bude muset sebrat. Neříkám, že tohle je třeba ten případ, který se děje teď zrovna v české ekonomice, ale nepochybně nějaká zvýšená ostražitost s tím, jak stát hospodaří s našimi penězi, může vést, může vést k tomu, že jsou domácnosti opatrnější.

Jak jde tohle dohromady s další věcí, kterou jste představili, a to jsou rostoucí klientské úvěry u bank. Ten nárůst je tam o víc než 7,5 %.

Myslím, že to zase odráží tu druhou nohu té ekonomiky, která, u těch úvěrů je to ještě samozřejmě dané tím, že pokud se podíváme jako na tu ekonomiku průřezově třeba skrz příjmové skupiny, tak pochopitelně dominantní úspory tvoří především ti výše příjmoví. Naopak, naopak níže příjmoví úspory pravděpodobně téměř jako netvoří. A z tohohle pohledu si myslím, že je i částečně ovlivněna třeba ta dynamika těch, těch úvěrů, kdy my vidíme, že obecně poptávka v ekonomice je silná, domácnosti mají peníze utrácet, mají prostor, akceptují prostě vysoké ceny, ať už třeba nemovitostí nebo nějakých spotřebních statků. To znamená, vidíme, že domácnosti sice spoří, ale zároveň si připadají příjmově relativně silné a nebojí se utrácet. To znamená, ta vysoká míra těch úvěrů nebo vysoká dynamika těch úvěrů prostě jenom podporuje tu tezi o tom, že té ekonomice především z hlediska spotřeby, řekněme, tak se daří dobře.

Trh práce, to je taková věc, na kterou reagují i domácnosti koneckonců, ať už se to týče úspor, úvěrů, utrácení. On se nám trh vlastně začal, řekněme, negativně měnit, i když je vždycky otázka, jak se na to ekonomové dívají. Jak tedy makroprognóza nahlíží na trh práce v té krátkodobé záležitosti?

Tak v té současnosti, řekněme, pohledem teda podílu nezaměstnaných osob, tak jak tu statistiku zveřejňuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, tam očekáváme nějakou víceméně jakoby stabilitu, vzhledem k těm hodnotám, to znamená, nacházíme se někde na úrovni, řekněme jakoby dlouhodobého průměru. V ekonomice z pohledu této statistiky je víceméně prostě průměrný podíl nezaměstnaných osob a měl by se plus minus udržet v letošním i v tom příštím roce. Pohledem výběrového šetření pracovních sil, tak jak to zveřejňuje Český statistický úřad, je ta míra nezaměstnanosti lehce nižší a letos to je dáno především metodickými věcmi. Co ovšem nepochybně platí, je, že v české ekonomice relativně vůči třeba zbytku Evropy ta nezaměstnanost je prostě velmi nízká a obecně ta řekněme pracovitost je tady vyjádřena těmito metrikami velmi vysoká. To, že se v posledních několika měsících nebo řekněme roku, roku a půl začala zvyšovat míra nezaměstnanosti nebo ten podíl nezaměstnaných osob, rozhodně není zhoršování pracovního trhu. Je to spíš nějaký, řekněme, myšlený návrat někam k opravdu dlouhodobě průměrným nebo chcete-li, jako rovnovážným hodnotám. Není to, není to o tom a ani to nikdo neočekává, že by za půl roku nebo za rok nebo za rok a půl měly prostě před vraty úřadů práce stát desítky nezaměstnaných a dožadovat se zaměstnání.

Já mám poslední věc. Ta makroprognóza za mě je vlastně plná rozporů. My máme pozitivní makroprognózu, ale přesto domácnosti šetří. My máme trošičku znestabilněný pracovní trh, ale domácnosti zase v tomhle směru jsou klidné a tak dále a tak dále. Jak vlastně komplikované v dnešní době je dělat makroprognózu české ekonomiky?

Tak myslím si, že je to extrémně komplikované, asi stejně jako vždycky. Prostě předpovídání budoucnosti je věc nejistá, jelikož se týká budoucnosti. Ale myslím si, že některé jako základní principy prostě platí. Myslím si, že dneska už není pochyb o tom, že některé společenské, nebo chcete-li ekonomické zákony prostě jsou stejně platné jako zákony fyzikální. A z tohohle pohledu určitě jsou tam jako body v té makroprognóze, byť přijímám tu tezi, že na první pohled se může stát, že nebo zdát, že ta prognóza je někde třeba v rozporu nebo nekonzistentní, tak nepochybně jsou tam jako důležité body, ve kterých o tom jako není pochyb a není o tom sporu. A projevilo se to například i v tom, o čem jsem mluvil na začátku, že na některých věcech prostě byla poměrně silná shoda. Prostě inflace letos bude 2,0 %, příští rok bude vyšší. Sazby letos určitě podle toho konsenzu nepůjdou dolů, naopak můžou letos nebo příští rok jít výše. Není to konkrétní odpověď, že 23. února ve 13 hodin bude inflace taková, ale myslím si, že je to cenná informace.

Říká Adam Ruschka, ekonom J&T Bank. Díky moc.

Taky děkuju.

Budu se těšit a budu se těšit příště i na vás.

Ruschka: Makroekonomická prognóza ČBA 3Q26 (2. díl)