Hezký den od vysílání makroekonomické prognózy České bankovní asociace pro první čtvrtletí, kterou jsme představili živě před pár minutami a také jsme vám nabídli už rozhovor s jedním z panelistů, kterým byl Jan Vejmělek. Teď ale máme před naší kamerou České bankovní asociace Pavla Sobíška, hlavního ekonoma UniCredit Bank. Hezký den.

Dobrý den.

My jsme s vaším kolegou hovořili víc o globálních věcech a o ovlivnění české ekonomiky tak, jak vy jako panelisté to vnímáte. Pojďme se podívat na věci, které ovlivňují víc zevnitř tu ekonomiku podle toho, jak jste tu prognózu postavili. Jaká bude role podle vás České národní banky?

Česká národní banka samozřejmě svou měnovou politikou ekonomiku ovlivní, ale předpokládáme, že to ovlivnění nebude nijak silné vzhledem k tomu, že úroková sazba, tak jak ji předpokládáme, zůstane nezměněná. To znamená, Česká národní banka výší této sazby bude kontrolovat, aby se inflace, tak řečeno, neutrhla z řetězu, aby zůstala v mezích tam, kde ji chceme mít. Ale nemůžeme ani předpokládat, že by Česká národní banka tu úrokovou sazbu výrazně snižovala, čímž by třeba zvýšila poptávku po úvěrech, které by pak mohly nastartovat v ekonomice něco, co tam doposavad nevidíme. Domníváme se, že trh bydlení je už v tomto okamžiku docela našponovaný a další impuls k jeho růstu z titulu poklesu úrokových sazeb by ani nebyl příliš žádoucí.

Kdo tedy potáhne tu ekonomiku tak, jak vy to vidíte?

Měli by to být především výdaje spotřebitelů, kteří pro to mají široký prostor. Ten prostor je daný jednak tím, že jim porostou reálné mzdy a díky jednak nominálnímu růstu mezd, jednak díky relativně nízké inflaci. Příspěvek k tomu jejich disponibilnímu příjmu vlastně dají i vládní politiky a zároveň disponují domácnosti vysokou mírou úspor, podle posledního čísla přes osmnáct procent, takže každá desetinka procenta, o kterou by tato míra úspor klesla, se vlastně pozitivně promítne do spotřeby domácností. Jednoznačně soukromá spotřeba bude tím, co ekonomiku potáhne nejvíc, jak v letošním, tak v příštím roce.

Čeho se nejvíce bojíme? A teď odmysleme globální hrozby a podívejme se spíš na domácí trh.

Osobně bych se bál příliš uvolněné fiskální politiky. Pro letošní rok, tak jak je postavený státní rozpočet, zatím stále jen navržený, nikoliv schválený, tak ten sice v tom vyjádření z hlediska cashe znamená jenom malé zvýšení schodku proti loňskému roku, ale když si to promítneme do akruální báze, to znamená do toho, jak ty výdaje skutečně ovlivní ekonomiku a v kterém roce, tak se dostáváme ke zvýšení schodku téměř na tři procenta HDP. A to je, zaprvé je to limit z hlediska fungování Evropské unie a zadruhé je to skok z loňského roku poměrně velký. Takže já osobně bych se bál toho, aby v příštím roce ten schodek nerostl ještě víc.

Říkáte já osobně. Já jsem sledoval to vysílání, a i vaše výrazy jednotlivých členů, kteří to představovali. Jak vlastně byla jednolitá ta názorová pospolitost, ta diskuze, co se týče zástupců jednotlivých bank.

Řekl bych, že tam byla velká shoda ohledně celkového vyznění prognózy, ale samozřejmě ne o každém tématu, na které se ptáte, se diskutovalo do úplného detailu. Čili to slovo já osobně jsem říkal nikoliv proto, že si myslím, že kolegové by měli opačný názor nebo jiný názor, ale spíš proto, že se o tom prostě v detailu nediskutovalo narozdíl od některých jiných témat, jako například ta soukromá spotřeba a její tempo růstu.

Já jsem se kolegy Vejmělka také ptal, čeho se můžeme bát, co může být takovou tou hrozbou globální? Co může být tou vnitřní hrozbou? Co v tuhle chvíli vnímáme jako stabilní věc, ale mohlo by se stát, že by nám mohla narušit naše plány pro tu pozitivní předpověď a my bychom v příštím čtvrtletí mohli říkat tak s tímhle jsme nepočítali.

Ano, tak teď se ptáte přesně na to, na co žádný makroekonom neumí odpovědět, protože je to o černých labutích. Něco, co prostě se do predikce nedostane ani někde bokem, řekněme. A přitom víme, že takové situace můžou nastat a můžou být pro ekonomiku poměrně zásadní změnou. Ale co konkrétně to je, opravdu nevím. Kdybychom tušili, kudy ten směr může jít, pravděpodobně bychom ho nějakým způsobem promítli do prognózy. Nebo bychom aspoň řekli, toto je riziko té prognózy. Jelikož jsme to neudělali, tak takové zásadní riziko z domácí scény nevidíme. Ostatně my ho nevidíme ani z té mezinárodní, byť tušíme, že tam je asi těch důvodů pro takovou změnu víc. Ale prostě jsou to černé labutě.

Tak já se vrátím na začátek. V tom svém dotazu, kdy jsme se bavili o krocích České národní banky. Na ně může navazovat kurz koruny a může také logicky tam být návaznost exportní. Jak to vypadá? Protože okolní evropské země mají také své problémy a tohle by klidně ta černá labuť mohla být.

Já osobně se nedomnívám, že by černou labutí měl být kurz koruny. Koruna se už dlouhou dobu chová velmi stabilně. Je vlastně stabilnější, méně volatilní vůči euru i než naše sousední měny maďarský forint, polský zlotý. A na to jsme takto zvyklí. Ano, koruna může třeba o procento nebo dvě posílit, což by v margináliích exportérům znevýhodnilo pozici. Ale kdyby se to do té ekonomiky vlastně promítlo? Zaprvé, exportéři jsou zajištění, leckteří si zajišťují třeba na několik let dopředu. To znamená, ta změna kurzu by je neovlivnila okamžitě, ale až s velkým zpožděním. A zadruhé, vzhledem k nejrůznějším nákladům kurz prostě tvoří jenom jednu položku nákladů, se kterou každý podnik může nějakým způsobem pracovat. A pokud se ten kurz nezmění opravdu ze dne na den o několik procentních bodů, tak se s tím exportéři vyrovnají.

To byly další segmenty makroprognózy s Pavlem Sobíškem, hlavním ekonomem UniCredit Bank. Díky moc za ně a díky moc za spolupráci na té makroprognóze.

Já děkuji za pozvání.

A pokud vás zajímají data, podívejte se na webové stránky České bankovní asociace.

Sobíšek: Makroekonomická prognóza ČBA 1Q26 (2. díl)